Rozhodnutí

26.1.2014

A máme tu neděli a s tím uplynulé tři týdny ode dne, kdy jsem opustila domovinu. Byl to první týden, co se mi zastesklo a to znamená, že je třeba něco změnit.

Věřím na znamení a ta přicházejí. Víc než čtrnáct dní nespadla ani kapka. Městečko se začíná choulit pod vrstvou prachu. Do sousedství se přistěhovali noví, místní nájemníci, kteří pouští hudbu ve stylu techno tak hlasitě, že rytmus basů se mnou dribluje o postel, jako hráč s míčem při vrcholovém basketbalovém utkání. Což má za následek vysoké pracovní nasazení permoníků v mé hlavě, kteří i po ukončení této produkce jedou v nastoleném rytmu. A i když částečně pomohla intervence mých bytných, myslím, že je čas toto místo opustit a vyrazit dál.

Mám před sebou teda poslední týden v Hikkaduve, čas k naplánování další cesty, doladění barvy svého opálení a dokončení první z pěti částí počítačového kurzu angličtiny.

Po měsíci stráveném u moře mě začalo vábit vnitrozemí se svojí bujnou vegetací, jezery, horami a čajovými plantážemi. Znovu se ve mě rozhostilo nadšení. „Už to mám, Kandy je to město. Kandy je můj nový cíl,“ problesklo mi hlavou.

Ve způsobu cesty mám hned několik možností. Buď se můžu vydat autobusem do Galle, rovná se půl hodiny a pak strávit v rychlíku šest a půl hodiny do Kandy, taky můžu vyrazit do Colomba, jako tento týden a pak se vydat znovu autobusem či vlakem.

 Zdejší vlaky vás osloví hned na první pohled. Přes naše městečko jezdí pouze vlaky s vagóny druhé a třetí třídy. Zatím jsem nevyzkoušela ani jednu z nich, ale nemohu se zbavit dojmu, že rozdíl těchto tříd tkví v tom, že ve třetí třídě lidé vypadávají z okýnek i dveří vozů, kdežto ve třídě druhé mají šanci, že se udrží ve vagónu až do cíle svojí cesty. No, člověk má poznávat nové věci a já v Asii ještě nikdy vlakem nejela.

Je rozhodnuto! Vydám se směrem Colombo. Strávím čtyři hodiny jako sardinka naložená ve vlastní šťávě v poněkud ošumtělé plechovce, kterou v Colombu vyměním za jinou, vlakovou ve které strávím přibližně stejnou cestu. Ale krajina mezi Colombem a Kandy má být oslnivá a já jsem přesvědčena, že to tak je.

Mimo to mi bude odměnou i oběd v Colombu, kde si dám nějakou civilizačně-globalizační hrůzu v podobě burgru. Tak a já se už těším. Co vy?