Vlny = příležitosti

21.1.2014

Dnes jsem se probudila do nádherného rána, plného slunce a positivní energie. Na nic jsem teda nečekala, vyskočila z postele už před sedmou hodinou a vydala se vstříc novému dni.

Prvním úkolem bylo najít bankomat, protože musím zaplatit nájem a tak jsem se vydala na druhý konec města. Není to zrovna blízko, ale za neustálého povzbuzování klaksonů projíždějících tuktuků jsem to zvládla.

„ Tak penízky jsou a tím i vyřešené všechny povinnosti celého dne. Takže už mám co? Volno, volňáska, prostě freečko,“ pomyslela jsem si s blaženým pocitem svobody.

Cestu zpět jsem zvolila po pláži, která v těchto časných hodinách byla jenom moje. Brouzdala jsem se mořem. Prohlížela jezírka vzniklá odlivem a vzpomínajíc na pobyt v bývalé Jugoslávii, kam jsem jezdila jako holka s rodiči a byla okouzlena, stejně jako dnes, klidem a pohodou časných rán. Pohlcena vzpomínkami jsem si ani nevšimla, že se některé z pahorků útesu pohnuly a pomalu připlouvaly ke mně.

„ Jejda, sním či bdím?“ stojím ve vodě obklopena želvami, které se pasou na útesu porostlém řasami. „ Bože!“ prvotní leknutí střídá úžas a já krmím gigantické želvy, které zcela bez ostychu žerou řasy z mých rukou jako ochočení pejsci, nechávají se hladit a snad si i užívají spolu se mnou tento jedinečný okamžik, který ve mě vzbuzuje až pocit opojení. Myslím, že v této chvíli je naprosto jedno, zda jste věřící či ateista, prostě musíte děkovat Bohu i všem andělům a tak: „Děkuji, děkuji, sto tisíckrát děkuji!“

Čas už pokročil a já sedím ve své oblíbené hospůdce, vychutnávám si snídani a užívám všech těch dobrot stejně jako života. Je krásné najít v sobě odvahu a dovolit si žít a užívat si, přijímat ty báječné chutě bez omezení a zákazů. Takže si s naprostým klidem osladím kafíčko a toust si namažu máslem i sladkým džemem.

Před sebou mám výhled na moře, které už zaplnili serfaři , čekající jako trosečníci na svých osamocených ostrovech v podobě serfových prken na svoji vlnu. A tak mě napadá otázka: Nejsou v tomto případě vlny jako naše životní příležitosti?

Moře je zprvu klidné, serfaři vyčkávají. Někteří se vzrušením, jiní s obavami, možná i trémou, další s naprostým klidem. A je to tady! Jako zázrakem se zjeví vlna. Některé pouze zhoupne a přejde je skoro bez povšimnutí. Druzí ji dokážou využít, veze je na svém hřbetě jako osedlaný kůň a oni si cestu vychutnávají s lehkostí, až se dostanou opět do klidných vod. Jiné vlna dokáže zcela převálcovat, rozmete je takovou silou, že vyplavou snad jen zázrakem. Další žene před sebou jako poražené bojovníky, tak dlouho než je vymrští na břeh. Jim pak nezbývá nic jiného než buď přiznat prohru a přijmout roli suchozemce bez dalších vln, šancí a příležitosti. Nebo se vydat s odvahou zpět a vrhnout se proti pobřežnímu příboji.

I naše příležitosti jsou takové. Toužebně je očekáváme, někdy s nadšením, jindy s obavami, někdy připravení, jindy zcela na blind. Někdy nás rozmetou a jindy se dokážeme s uvolněním a lehkosti svézt do klidných vod života.

A tak se ptám: Jaké jsou Vaše vlny?