Když jsme malými dětmi, máme plno snů a přání. Chceme se stát princeznami, letuškami, traktoristy, rytíři nebo třeba popeláři. Žádný ze sebebláznivějších snů nám nepřipadá nerealizovatelný. Jak čas plyne a nám léta přibývají, sny se jeden za druhým pomalu vytrácejí. Mizí jako chmýří pampelišky až jednoho dne není žádný. Žádný sen, žádné chmýří, žádné světýlko na konci tunelu. V moderní době se tomuto stádiu říká syndrom vyhoření a to je přesně to, s čím jsem se já odhodlala bojovat. Se čtyřicítkou v zádech jdu do toho. Mé rozhodnutí je: nevzdat to. Možná by bylo jednodušší dojít za psychoterapeutem a nechat si napsat koktejl skládající se ze směsi antidepresiv nebo navštívit plastickou kliniku a nechat si přešít prsa, vyžehlit obličej, vycucnout nějaký ten faldík, který jsem si v depce při vyjídání ledničky opatřila. Ne, ne. Tudy ne. Tudy má cesta nevede.

V jednom z mých oblíbených filmů padl citát: Stojí poutník před sochou svatého otce a prosí ho: Otče, prosím Tě, smiluj se nade mnou a dej ať alespoň jednou vyhraji v loterii. V tom svatý otec pohlédne na poutníka a řekne: Drahý synu, tak si alespoň jednou kup los.

Já nyní mám svůj los v podobě letenky s platností 365 dní. Cílová destinace: Srí Lanka. A Vy všichni můžete prostřednictvím tohoto blogu sledovat mou cestu za nalezením sama sebe, za uskutečněním svých tužeb a měnění snů v realitu.

Start: 5.1.2014 – letiště Praha – 15.50 odlet směr Dubaj, Srí Lanka

1. Kandy
2. Sinharaja
3. Cestování s Lenkou
4. Upozornění
5. Ella
6. Hikkaduwa
7. Recepty
8. Karibik
9. Tangalle
10. Trinkomalee
11. Polonnaruwa
12. První týden pobytu
13. Omluva
14. Náhoda?
15. Masáž
16. Rozhodnutí
17. Colombo
18. Líný den
19. Vlny = příležitosti
20. Hledá se parťák
21. Setkání - Martin
22. První informace

Vyhledávání